Inkoust a popel

Psát znamená něco spálit. Jistotu, vzpomínku, verzi sebe sama, kterou člověk považoval za konečnou. Inkoust neteče: spaluje.

Nikdy jsem nevěřil v psaní jako stavbu. Kniha se nestaví. Spaluje se. Vezme se vše, co člověk ví, a zapálí se to. Co přežije plameny, je text.

V každé větě je kus destrukce. Zvolit slovo znamená vzdát se tisíce jiných.

Popel má tu krásu, že nelže. Je tím, co zůstane, když zbytečné shoří. Žádná ozdoba, žádné předstírání.

Myslím na všechny rukopisy, které jsem zničil. Ne ze zlosti ani ze vzdoru. Z nutnosti.

Inkoust a popel patří do stejné rodiny. Jeden je příslib, druhý je vzpomínka. Mezi nimi je oheň. A oheň je akt psaní.